Nůžky se rozevírají
26.08.2011 11:19V Česku prudce roste počet milionářů i chudých na hranici žebroty
Milionářů, tj. lidí, jejichž majetek přesahuje hodnotu miliónu dolarů (necelých 17 miliónů korun), je podle odhadů už 20 tisíc, o tři tisíce více než v roce 2007.
Současně se ale zvyšuje i počet lidí ohrožených chudobou. Těch je dnes přes milión a stále jich přibývá.
Důvodem podle analytiků je, že platy většiny zaměstnanců výrazně nerostly či dokonce klesly, jejich majetek se nerozrůstal, nebo dokonce zmenšoval. To vše za současného růstu životních nákladů a omezování sociálních finančních transferů ve společnosti. Na obnově ekonomického růstu po krizi pak začali vydělávat podnikatelé.
„Rozevírání nůžek v příjmech a bohatství, které zesílila globalizace, není zdravý jev a v řadě států se snaží tyto rozdíly mírnit. V Čechách má nárůst i podoba těchto rozdílů určité zpoždění než v jiných zemích, ale situace se může zhoršovat,“ řekl Právu ekonom Jan Mládek (ČSSD).
Přestože průměrná mzda v celorepublikovém statistickém přehledu dosahuje 23 tisíc, většina zaměstnanců bere ve skutečnosti mzdu, která se pohybuje kolem 19–20 tisíc hrubého. Na průměrnou mzdu nedosáhne podle ministerstva práce přes 60 % zaměstnanců. Nejvyšší platy manažerů se ale pohybují kolem miliónu měsíčně bez dalších mnohamiliónových ročních benefitů, které k platu přísluší, jako jsou luxusní vozy, placené dovolené, osobní kuchař atd.
Navíc díky divokému privatizačními vývoji v devadesátých létech i přetrvávající korupci se automaticky majetek začal v Česku spíše než s pílí, podnikavostí a schopnostmi spojovat s korupcí, podvody a nečestnými způsoby. Získání dobře placených míst pak s protekcí.
Určité napětí ve společnosti posiluje i to, že se zvyšují životní náklady při prakticky minimálním růstu mezd. Občané velmi citlivě vnímají, že chystané změny DPH i změny ve zdravotnictví budou znamenat větší výdaje, minimálně v řádu stovek měsíčně. A to za situace, kdy objem mezd ve veřejném sektoru se nezvyšuje. Šetří i firmy, které rovněž nepočítají s nějakým masivním zvyšováním platů.
Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění občané dlouhodobě nevnímají reálně existující rozdíly v platech jako přiměřené. Už při průzkumu z roku 2002 vnímalo 47 procent občanů rozdíly v platech jako velmi velké, dalších 39 % jako spíše velké a jen 9 % jako přiměřené.
Podle většinového názoru si občané představují, že by odměna měla odpovídat skutečnému výkonu, obtížnosti a namáhavosti práce a kvalifikaci.
„Ve společnosti, kde panuje přesvědčení, že stát dobře hospodaří s vybranými daněmi, kde nebují korupce a nekrade se, je i větší ochota platit daně,“ upozorňuje na základě mezinárodních srovnání ekonom Jan Švejnar.
Podle výzkumů CVVM (72 % dotázaných) by se měl stát snažit zmenšovat rozdíl mezi bohatými a chudými. Tento názor se vyskytuje prakticky ve všech skupinách populace.
Většina populace přitom podle průzkumů nepodporuje zvyšování daní. Spíše se většinově přiklání (70 % odpovědí) k progresívními zdanění, kdy lidé s většími příjmy by měli více odvádět.
Nastupují rady, jak ušetřit
Že určitá výraznější diversifikace v příjmech a majetku se stává realitou, potvrzuje i fakt, že v médiích, ale i ve firemních propagacích se začínají stále častěji objevovat návody jak ušetřit, jak vést domácnost. A tak se setkáváme s nabídkou různých balíčků služeb, které mají udržet zákazníky, kterým se tenčí příjmy, s návody jak se nemá na velkou elektrickou plotýnku dávat malý hrnec, jak se má zhasínat zbytečně svítící žárovky, či jak se má využívat veřejná doprava místo aut, i když veřejná doprava paradoxně rovněž zdražuje.
Luxus si drží svoje pozice
I přes hospodářskou krizi si ale na nedostatek zákazníků nestěžují prodejci luxusního zboží.
www.novinky.cz/finance/240278-v-cesku-prudce-roste-pocet-milionaru-i-chudych-na-hranici-zebroty.html
Výdaje českých rodin začínají převyšovat příjmy
Většině českých domácností už rostou příjmy výrazně pomaleji než jejich výdaje. Nečekanou platbu 8500 korun, jak potvrdil Český statistický úřad, by nedokázalo během měsíce i při sebevětším šetření a omezení jiných výdajů zaplatit 40 procent českých domácností.
Náklad na potraviny a bydlení pohlcují rok od roku stále větší část příjmů. Po změně daně z přidané hodnoty, kterou chystá vláda, se tento poměr ještě prohloubí.
Většina lidí si nejen nebude moci dopřát rekreaci, koupi knih, novin a časopisů, ale ztíží se jim i zajištění vlastního bydlení či možnosti úspor na stáří. Příjmová situace značné části českých domácností výrazně omezuje i možnosti dětí z těchto rodin věnovat se mimoškolním aktivitám či pokračovat ve studiu či získávání další kvalifikace.
To se podle sociologů projevuje jevem, kterému se říká „dědění chudoby“. Děti, které nemohou získat vzdělání či lepší dovednosti, mají horší životní uplatnění i šanci získat lépe placenou práci.
Největší zvýšení a největší sekeru do rodinných účtů však dělá bydlení. Od roku 2006 do loňského roku se výdaje pouze za nájemné zvýšily o 84 procent.
Rok od roku se zvyšují i výdaje na zdraví – celkem v průměru utratíme za zdraví přes 7000 korun ročně, samozřejmě bez započítání zdravotního pojištění.
Trvalý růst zaznamenává i elektrická energie, ročně představuje průměrný výdaj 13 806 korun.
Další zvýšení výdajů bude podle ředitele Informačního institutu Petra Cibulky přitom představovat zvýšení DPH z deseti na 14 procent. U potravin by toto zvýšení představovalo ročně pro průměrnou rodinu větší výdaje o 1330 korun ročně. Při zvýšení DPH na 19 procent by toto zvýšení výdajů představovalo 3 631 korun ročně.
Zvýšení DPH prodraží i výstavbu a koupi nového bydlení, tedy i následné splácení hypotéky, v řádech desetitisíců
Problémem se jeví i růst výdajů spojených s bydlením. Při srovnání výdajů na bydlení v rozmezí let 2006 až 2010 rostla průměrná mzda o 20,7 procenta, nájemné ale o 51,7 %, plyn o 49,6 %, vodné a stočné téměř o 30 %, topení o téměř 27 procent.
www.novinky.cz/finance/240046-vydaje-ceskych-rodin-zacinaji-prevysovat-prijmy.html
Příjmovou chudobou je podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) ohrožen zhruba každý desátý Čech. Z hlediska skupin obyvatelstva nejvíce dopadá na matky samoživitelky.
Ty představují podle statistiků zhruba pětinu z celé armády jednoho až jednoho a půl miliónu lidí, kteří jsou v ČR se svými ročními příjmy na samém dně. V těsném závěsu za nimi stojí v žebříčku chudoby mladiství a senioři.
Do tzv. příjmové chudoby spadají v Česku podle statistiků ti, kteří mají v dvou- až tříčlenné domácnosti po přepočtu příjem na osobu sedm až devět tisíc korun měsíčně hrubého.
Na samoživitelky nejvíce dopadá i rostoucí celková zadluženost domácností. Matka sama sice nic nedluží, ale přestává včas platit složenky, nemá na nájem, jídlo a výdaje na dítě už například tím, že se její bývalý manžel či partner propadl do dluhů.
Pískat si ale nemohou, jak se ukazuje, ani samoživitelky, které pracují. „Nepřipadá mi, že vydělávám na místní poměry málo, mám plat patnáct tisíc korun hrubého, ale přesto dřu dno,“ tvrdí Romana T. z Přerova, matka pětileté dcery. Bývalý přítel a otec dcery jí už dluží alimenty za sedm měsíců, přičemž výživné bylo stanoveno na pouhé dva tisíce korun měsíčně.
„Náš průzkum pouze potvrdil, že tyto ženy, které velmi často naplno pracují a zároveň vychovávají děti, se mohou do problémů dostat velmi snadno a také ne pouze svým zaviněním,“ dodala Jana Tatýrková z M.B.A. Finance.
Odstupné ve výši 24 měsíčních platů i více?
Štědré zlaté padáky se v poslední době spojují třeba s Českými drahami či Sazkou a jejím bývalým šéfem Alešem Hušákem.
Za to, že někdejší vládce Sazky Aleš Hušák dostal ve firmě výpověď, měl mít nárok až na 60 měsíčních platů plus podíl na zisku společnosti za předchozí rok. Hušákovi se tedy po odchodu ze Sazky měl otevřít padák za více než 70 milionů korun.
Slabší odvar mají například vrcholoví manažeři státních Českých drah. Těm smlouvy garantují odstupné ve výši 24 měsíčních mezd.
Na českém trhu se zdejší manažeři často musí na rozloučenou spokojit s šesti až dvanácti platy. Přitom zákoník práce stanovuje minimální odstupné ve výši tří měsíčních výdělků.
"V případě českých soukromých firem stále platí, že majitelé zároveň sedí v představenstvu.
případě státních firem však tlak vlastníka na přiměřené odměny manažerů není tak výrazný už kvůli tomu, že odměny nikdy neschvaluje sám majitel, ale jen jakýsi prostředník – státem najatý manažer.
Pak může dojít k tomu, že si manažeři vlastně schvalují odměny sami pro sebe, aniž se řeší, kdo to vlastně zaplatí.
———
Zpět