Jak funguje důchodová reforma jinde a info k naší.

V Česku finišuje první půlrok důchodové reformy, zájem o druhý pilíř je zatím menší než malý. Jenže to, že se prodlužuje věk odchodu do penze a ta bude navíc čím dál nižší, je fakt. Problém, jak se zabezpečit na stáří, není jen český. Jak se s ním poprali jinde?

Česko plánuje výrazné zvyšování věku odchodu do důchodu a postupné sjednocení podmínek pro muže a ženy, ke kterému dojde v roce 2041 pro důchodový věk 66 let a 8 měsíců.

Problém Česka je však, na rozdíl od mnoha vyspělých zemí, ve vysoké závislosti důchodců na státních penzijních dávkách. "Průzkum OECD uvádí, že v České republice tvoří státní důchod 99,3 procenta z celkových příjmů penzistů. Oproti tomu v Nizozemí, které je často udáváno jako příklad dobře fungujícího penzijního systému, pochází téměř polovina příjmů z vlastní kapsy důchodců

Dnes už víme, že stát bude dávat čím dál míň, ale vybírat bude pořád stejně (je to 28 % z hrubého příjmu)

Nejhorší vyhlídky mají ti, kteří se narodili po revoluci, tedy po roce 1989, pro ně stát předvídá penzijní dávky ve výši pouhých 6 346 korun.

Penzijní systém pálí všechny vyspělé státy světa. Výraznou roli v důchodové politice hraje i takzvaný druhý pilíř. V Evropě funguje již léta. V některých státech je dokonce povinný (Bulharsko, Maďarsko, Polsko nebo Švédsko). Nepovinný, ovšem zároveň hojně využívaný, je v USA, Velké Británii, Dánsku či Nizozemí.
Právě dánský a nizozemský systém byly v minulých letech označeny studií společnosti Mercer za nejefektivnější a nejudržitelnější penzijní systémy světa. Překvapivě nepovinný?

V Nizozemí je věk odchodu do důchodu stanoven na 65 let, s jeho dalším zvyšováním se nepočítá. Stěžejní roli v důchodovém systému má právě druhý pilíř. Hlavní roli v něm hrají úspory zaměstnanců a příspěvky jejich zaměstnavatelů, které stát podporuje nejrůznějšími daňovými výhodami.
Výsledkem je 96procentní účast ve druhém pilíři. Výše, jakou se zaměstnavatel podílí na důchodovém spoření svých zaměstnanců, závisí na kolektivním vyjednávání. Příspěvky zaměstnavatele do druhého pilíře jsou obvykle mezi šesti a 10 procenty hrubé mzdy, sami zaměstnanci si do druhého pilíře ukládají tři až sedm procent ze své výplaty.

Takže zaměstnavatel přidá v průměru 8%. U nás je momentálně teoretická průměrná hrubá mzda 24 061 korun. Takže 8% z této částky je 1924,88. A v tomhle možná bude ten problém. Aktuální průměrná částka příspěvku zaměstnavatele na jednu pojistku činí 450 korun za měsíc. Což je pouze cca. 1,87 %.Kdyby nám teda zaměstnavatel dával těch necelých 2.000 kč možná by nás to víc motivovalo. Otázkou je proč tak nečiní:

Pro zaměstnavatele je výhodnější zaměstnanci přispívat na penzijním připojištění  než mu o tuto částku zvýšit hrubou mzdu. Od ledna 2013 mohou zaměstnavatelé přispívat svým zaměstnancům až 30 000 korun ročně na životní pojištění nebo penzijní připojištění, aniž by z této částky platili daň z příjmů. Ročně tak mohou fyzické a právnické osoby na povinných odvodech ušetřit za každého pracovníka až 10 200 korun.

Pro srovnání náš druhý pilíř:

Teď státu odvádějí ze svých platů 28 % hrubé mzdy. Nově by tak státu odvedli jen 25 % a tři procenta by odešla na jejich účet u soukromé penzijní společnosti.
Podmínkou je, že si na účet u penzijní společnosti sami přidají ještě 2 % ze svého hrubého platu.

Podpisem smlouvy o důchodovém spoření se automaticky snižují vaše nároky na státní penzi z průběžného systému. Váš státní důchod bude až o 15 procent nižší, než kdybyste do druhého pilíře vůbec nevstoupili.

Kdo se přihlásí, nebude moci nikdy vystoupit. Pokud fond zkrachuje, bude vytunelovaný, dojde-li k měnové reformě, například k přechodu na euro, je dost možné, že v něm nemusí zůstat nic nebo jen příliš nízké částky.

Maďaři dělali penzijní reformu navždy, Poláci též a v obou zemích již proběhla reforma reformy. Jakmile nemá stát peníze, začne hned pošilhávat po penzijních fondech, aby z nich peníze vyvedl. Je to obrovský rezervoár peněz, který je pro stát lákadlem. Neexistuje proto žádná záruka, že se nastavený systém nezmění.

Peníze z druhého pilíře vám mohou být vypláceny nejdříve ve chvíli, kdy vám vznikne nárok na důchod. Dnešní třicátníci mají věk stanovený (zatím) na 68 let, nezávisle na pohlaví či počtu dětí. Musí také naplnit povinný počet let pojištění. Ti, kdo půjdou do důchodu po roce 2018, musí mít odpracováno (= být pojištěni) 35 let. Pokud tuto podmínku nesplní, věk odchodu do penze se jim může o pět let prodloužit. 

Až se dožijete důchodového věku, nemusí být vaše perspektivy nejrůžovější. I kdybyste však byli vážně nemocní, nemůžete si peníze z druhého pilíře najednou vybrat. Jsou určeny k vyplácení renty, která je buď doživotní, nebo 20letá. Můžete ji stanovit tak, aby ji případně mohli zdědit vaši blízcí
 

Pro zajímavost uvádím ještě zajimavý článek ekonomky Markéty Šichtařové autorky knih: 

 „Všechno je jinak“, ve které psali o svém pohledu na důležité otázky současnosti, jako je důchodová reforma nebo budoucnost eurozóny. 
 „Nahé pravdě“   pokračují s bouráním mýtů, které se na nepoučeného čtenáře valí ze všech možných stran. Čtenářům nepředkládají suchý ekonomický rozbor, ale svůj pohled předávají čtivou a zábavnou formou.

https://finance.idnes.cz/sporit-na-penzi-ve-druhem-piliri-je-nevratny-risk-rika-analyticka-p92-/penze.aspx?c=A110414_102635_poj_sov

https://sichtarova.blog.idnes.cz/

Zdroj:

https://finance.idnes.cz/duchody-u-nas-a-ve-svete-0vu-/penze.aspx?c=A130614_120317_penze_zuk

https://www.podnikatel.cz/clanky/rok-2013-danove-zmeny-u-prispevku-na-penzijni-pripojisteni-a-zivotni-pojisteni/

https://finance.idnes.cz/druhy-pilir-a-prehled-pro-a-proti-d4p-/penze.aspx?c=A130528_1933845_penze_zuk